
Mnoho dospělých s předkusem se roky přesvědčuje, že na léčbu s rovnátky na předkus je pozdě. Není. Věk sám o sobě není překážkou. Problém ale zní jinak: záleží na tom, jaký má předkus skutečnou příčinu. Takových je totiž více.
Předkus není jen jedna věc
Předkus se projevuje tak, že horní řezáky výrazně přesahují před dolní. Za tímto viditelným výsledkem se ale skrývají dvě zásadně odlišné příčiny. Buď jsou zuby nakloněné nebo posunuté nevhodně, a přitom samotné čelisti jsou v pořádku. Nebo jsou příčinou samotné čelisti, typicky je jedna z nich příliš malá, příliš velká nebo špatně postavená vůči té druhé.
Pro léčbu je proto v první řadě nutné znát příčinu. Ortodontista ji zjistí na základě bočního rentgenového snímku lebky, kde přesně změří nejen rozsah vady, ale i to, kde vada vzniká. Mezera mezi horními a dolními řezáky větší než 5 mm se přitom považuje za výrazný předkus, u něhož je pečlivá diagnostika obzvlášť třeba. Bez tohoto vyšetření nelze o léčbě smysluplně mluvit.
Kdy stačí rovnátka?
Pokud je předkus způsobený polohou nebo sklonem zubů, ne čelistí samotných, ortodontická léčba zpravidla postačí. Rovnátka, ať fixní nebo alignery, přesunou zuby do správné polohy a výsledek může být velmi efektivní. Léčba dospělých probíhá stejným principem jako u dospívajících. Horní věková hranice neexistuje, rozdíl je jen v tom, že dospělý člověk již neroste. To ortodontistovi práci v některých ohledech zjednoduší, v jiných zkomplikuje.
U menších skeletálních odchylek, tedy tam, kde čelisti nejsou ideálně postaveny, ale rozdíl je relativně malý, lze výsledku dosáhnout takzvanou kompenzační léčbou. Ortodontista záměrně nastaví zuby tak, aby vizuálně i funkčně vadu kompenzovaly. Skus pak není geometricky dokonalý, ale pro pacienta zcela funkční a esteticky přijatelný. Tato cesta je vhodná zejména pro pacienty, kteří si operaci nepřejí nebo ji z různých důvodů nemohou podstoupit.
Kdy rovnátka nestačí?
Pokud je předkus způsobený tím, že dolní čelist je výrazně menší nebo je zasazena příliš vzadu, samo rovnání zubů vadu skutečně nevyřeší. Zuby by bylo nutné přesunout tak daleko, že by se dostaly mimo hranice kosti, a to prostě nejde. V takovém případě je na místě kombinovaná ortodonticko-chirurgická léčba.
Postup vypadá tak, že nejprve ortodontista pomocí fixních rovnátek připraví zuby tak, aby každá čelist měla zuby správně seřazené v rámci sebe samé, bez ohledu na to, jak čelisti dosedají na sebe. Tato fáze přípravy trvá zpravidla 12 až 18 měsíců a vyžaduje pravidelné kontroly. Teprve pak přichází ortognátní operace, při níž čelistní chirurg jednu nebo obě čelisti uvolní a posune do správné polohy. Po operaci ortodontista léčbu dokončí.
Existuje také takzvaná metoda surgery first, kde se pořadí obrátí a operace proběhne dříve, než ortodontická příprava. Tím se celková délka léčby zkrátí, ne každý případ je ale pro tento postup vhodný.
Co operace čelistí obnáší?

Ortognátní operace probíhá v celkové anestezii a vyžaduje hospitalizaci. Bezprostředně po výkonu se čelisti fixují gumičkami po dobu přibližně šesti týdnů, pacient přijímá nejprve tekutou a pak postupně tužší stravu. Otoky odeznívají po dvou až třech týdnech, pracovní neschopnost bývá doporučena právě na tuto dobu.
Výsledek zasahuje nejen do funkčnosti skusu, ale znatelně mění i profil obličeje. Kontura brady se výrazněji prokreslí, přechod brady a krku se zpevní, zmizí případný dvojitý podbradek. Pro mnoho pacientů je tato změna esteticky velmi vítaná, pro jiné může být i zdrojem počátečního překvapení. Součástí předoperační konzultace je proto vždy vizualizace předpokládaného výsledku, aby pacient věděl, jak bude jeho obličej vypadat po zahojení.
Operace je plně hrazena ze zdravotního pojištění, čekací doby na státních pracovištích ale bývají dlouhé, v některých případech až čtyři roky. Možností je i komerční cesta, kde se pořadník na pacienta nevztahuje.
Podrobnosti o průběhu operace si můžete přečíst zde.
Kompromis nebo operace?
Toto rozhodnutí nelze udělat sám od stolu a nelze ho udělat ani jen na základě fotografie. Závisí na přesné diagnostice, na rozsahu skeletální vady, na zdravotním stavu pacienta a v neposlední řadě na tom, co sám pacient chce a co je ochoten podstoupit.
Na první konzultaci ortodontista vadu zhodnotí a navrhne minimálně dvě cesty: ideální řešení, a pokud existuje, i kompromisní variantu bez operace. Výběr je pak vždy na pacientovi. Jen u velmi výrazných skeletálních vad je chirurgická cesta jedinou smysluplnou možností.
Čím dříve, tím lépe
Dospělý věk léčbě předkusu nevadí. Vadí mu ale neustálé odkládání. Čím déle předkus přetrvává, tím více se opotřebovávají zuby, tím větší bývá zátěž čelistních kloubů a tím složitější bývá výchozí situace pro plánování léčby. Neléčený předkus se navíc časem projevuje i potížemi s výslovností, žvýkáním nebo bolestmi hlavy, které pacienti zpočátku nespojují s vadou skusu. Pokud vás předkus trápí nebo víte, že by vás trápit měl, konzultace u ortodontisty vás k ničemu nezavazuje. Ale dá vám přesnou odpověď, jakou z internetu nezískáte.



